BELTINE

 

1. května slavili Keltové jeden z nejdůležitějších svátků – Beltine. /Slovo „tine“ znamená ve starokeltštině oheň a Beltine byl oheň k uctění boha Belena. Ten (podobal se prý trochu Apollonovi) vládl Slunci a léčivým vodám, navíc učil druidy a byl ochráncem všech.

U nás se slaví 30. dubna filipojakubská noc = pálení čarodějnic. Tuto noc nazývají mnozí i jako Valpuržinu noc. Stejný znak ovšem zůstává, že se zapalovaly a možná i dnes zapalují posvátné ohně.

Nejprve se v celé vesnici zhaslo veškeré světlo a ohně. Na pečlivě vybraném místě pak byl vyryt velký čtverec a rozdělen na 9 dílů. Odstraněné drny ze čtverce pak spočinuly v jeho prostřední části. Na každý čtverec se pak kladlo dřevo z posvátného strumu. Po různých dohadech, které druhy stromů to byly, můžeme usuzovat, že mezi nimi byl určitě dub, který se nacházel ve středu a jehož třískami druidové odeň zapalovali (ve směru hodinových ručiček, tedy podle Slunce). Tento oheň byl označen za očišťující, chránící zdraví lidí i zvířat. Kolem ohně se tančilo tak, že se nakonec přeskakoval a dýmem se prováděl dobytek.

Určitě by nikoho z Vás nenapadlo, že nám známé vztyčování májek je spojeno s Beltinem. Mladá břízka, pomalována červenými a bílými spirálami a na vrcholku ozdobená větvičkami hlohu, symbolizovala spojení mocnosti země a nebe.

Milenci si na Beltine dávali věnce z březového listí. Nikdo se pak na jejich „výlety“ do přírody nedíval s despektem.

Zajímavostí je, že v tento den bylo možné bez problému ukončit manželství (pokud bylo uzavřeno o jiném svátku 1. srpna).

Další obřady se konaly u menhirů (posvátných kamenů) a lidé věřili, že se jim v tento den vyplní jejich přání. Časté prosby směřovaly k přivolání deště.

V tento svátek si lidé vyzdobili své příbytky větvičkami cesmíny, hlohu a jeřábu. Ženy si na hlavu nasadily uvité věnce z jeřábu a na obličej si nakapaly rosu z hlohových poupat. Tím si zajistily u bohů krásu.