ZAJÍMAVOSTI

 

 

VALPURŽINA NOC

Valpurga byla anglická misionářka a světice (asi 710 – 778) a působila mezi Němci. Byla považována za ochránkyni před zhoubnými kouzly. Památka na Valpurgu se připomíná právě 1. května. Předešlý den (30. dubna) je zase označován jako Valpuržina nebo také filipojakubská noc, kdy se na kopcích zapalovaly ohně na ochranu před zlými čarodějnicemi. Tento zvyk přetrval dodnes a má údajně oslabit vliv čarodějnic a vyhnat je z nejbližšího okolí. Nepochází z našich zemí, nýbrž je pozůstatkem keltského svátku Beltine. Nesouvisí ovšem s inkvizičním upalováním nevinných lidí. Valpuržina noc je vlastně bujarým rituálním obřadem, při němž se divoce holduje společnému jídlu, pití a sexu. Nejednou se proměňuje v čarodějnický sabat, na němž tisíce čarodějnic nezřízeně obcují se zlým duchem.

 

 

CO SE KDYSI PRAVILO….

 „Čarodějnice jsou osoby, které uzavírají s ďáblem řádný spolek, zříkajíce se slavně Boha a víry křesťanské, a přijímají ďábla za svého pána, začež jim tento propůjčuje konati rozličné nadpřirozené věci.“

 „Na sněmy čarodějnice přilétají povětřím. Obkročují pometlo, hřeblo, vidle, přeslici nebo kozla a vyjíždějí na nich jako na koních komínem do vzduchu.“

Aby se mohly vznést do vzduchu, musejí se čarodějnice pomazat zvláštní mastí, která se připravuje z morku a sádla zavražděných neviňátek a z různých čarodějných bylin, rozmíchaných v čerstvé krvi panen, vycezené zpod srdce.“

 

 

 

"Čarodějnice jedoucí pozpátku na koze"
 Albrecht Dürer, 1500–01

 

 

ČARODĚJNICE ÚDAJNĚ UŽÍVALY DROGY

 

Čarodějnické lektvary skutečně existovaly!! V jistém smyslu jsou však označovány jako omamné drogy a jejich užívání za závislost. Vývary totiž nejčastěji obsahovaly výtažky ze čtyř lilkovitých rostlin: rulíku zlomocného, blínu černého, mandragory lékařské a durmanu obecného.

Látky těchto rostlin jsou toxické psychoaktivní tropanové alkaloidy. Ty po pozření vyvolávají touhu po intenzivním pohybu a zrakové, sluchové, případně čichové halucinace, které mohou mít povahu létání, skákání ve výšce, snížené zemské přitažlivosti, víření, rotaci apod.  Jistá látka zvaná skopolamin navíc způsobuje „rozlet fantazie“, pocit převtělení v jinou osobu nebo  zvíře a navozuje stav hlubokého narkotického spánku doprovázený těmito halucinacemi.

Lékař Anres Laguna si roku 1545 zapsal:

Nádoba do poloviny naplněná zelenavým oleje, jímž se ženy natíraly, obsahovala byliny, mezi nimi bolehlav, rulík, blín a mandragoru. Tohoto mazání se mi podařilo získat plný džbán a natíral jsem jím katovu ženu od hlavy až k patě, abych ji vyléčil z nespavosti. Po namazání žena spala tak tvrdě s očima otevřenýma jako králík, že jsem nedokázal přijít na to, jak ji probudit. To se mi povedlo až po třiceti šesti hodinách, kdy ona povstala a vykřikla – proč mě budíte v tak nevhodný čas, obklopovaly mě všechny radosti a slasti světa…“

 

 

 

OTRAVA NÁMELEM = ERGOTISMUS

 

Další rovinou procesů s „čarodějnicemi“ byly případy nechtěných hromadných otrav. Nejčastějším detoxikačním prostředkem se stal námel - ergotismus(otrava námelem => obsahuje toxické námelové alkaloidy). Otrava námelem může vést k vyvolání těžké gangrény, která může pokračovat odumíráním prstů, končetin, ušních boltců, nosu apod. Tkáň vypadá jako ohněm strávená – odtud staré označení této nemoci „oheň svatého Antonína“. Struktura „jedu“ by se mohla v dnešní době přirovnat k LSD.

Jedním z nejznámějších případů souvisejících s ergotismem byly salemské procesy. Odehrály se na přelomu let 1691 a 1692 v severoamerickém Salemu (stát Massachusetts). Tehdy bylo popraveno 29 žen. Očarovaní lidé prý trpěli určitými typickými fyzickými a mentálními symptomy, ale postihl je přitom „jen“ ergotismus. Případ měl některé charakteristické znaky.

Příčinou vzniklé situace byl již zmíněný námel, který se vyskytl v izolované zemědělské oblasti. Ta byla navíc závislá na vlastních potravinových zdrojích. Uváděné příznaky „očarování“ jsou totožné se symptomy ergotismu: potíže při chůzi, svalové záškuby, křeče mimických svalů a především píchání, mravenčení a štípání po celém těle. Právě ono mravenčení a bodání lidé označili v anglosaské kultuře za jasné příznaky uhranutí. Vážnější případy se projevovaly epileptickými záchvaty, projevy tzv. vlčího hladu (dravá a nekontrolovaná chuť k jídlu), zástavě močení. Oběť mohla trpět ztrátou řeči, slepotou, paralýzou končetin, halucinacemi, případně upadout do hlubokého spánku – postižený se při zběžném ohledání jeví jako mrtvý.

 

 

ZÁKEŘNÉ MIKROSKOPICKÉ HOUBY

 

Čarodějnice prý také běžně dokázaly vyvolat ztrátu mléka u kojících žen, ovlivnit dojivost hospodářských zvířat, snížit plodnost mužů, vyvolat potraty, způsobit nemoci postihující pohlavní ústrojí a přivolat nástup znaků dospělosti u malých dětí. I pro tyto jevy, k nimž zřejmě občas opravdu docházelo, máme vysvětlení.

Zdraví nebezpečné jsou látky obsažené v produktech mikroskopických hub. Jsou toxické pro člověka i hospodářská zvířata a napadají mimo jiné i kulturní plodiny. Vysvětlením je, že látka zearalenon vyvolává nadbytek hormonu estrogenu.

První projevy hyperestrogenismu se objevují čtyři až sedm dní po požití kontaminované potravy a vymizí zpravidla až za tři týdny po poslední intoxikaci. Až 40 % zearalenonu se vylučuje mateřským mlékem a dostává se do těla kojenců.

Jestliže zimy byly dlouhé, čerpaly se zásoby obilí a hospodářských plodin. A smůla byla, když byly potraviny kontaminované. To pak zapříčinilo například potraty, chronické otravy provázené zvětšením pohlavních orgánů, zvětšujícími se prsními žlázami, hypertrofií prsních bradavek a ztrátou mateřského mléka.. Vážné poškození pohlavních orgánů mělo často za následek trvalou neplodnost.


 

 

UHRANUTÁ ZVÍŘATA, OČAROVANÍ LIDÉ


Zápisy z procesů uváděly, že obviněná žena očarovala krávu, aby nedojila, případně dojila krev místo mléka. Měla také přivolat na člověka nebo na zvíře hrůzostrašnou nemoc projevující se celkovým oslabením (oubytěmi) a krvácením.

Při kontaminaci obilí toxickými látkami (mikroskopické houby) dochází zpravidla ke společnému výskytu látky zearalenonu a dalších mykotoxinů. Otravy se pak projevují řadou různých symptomů.

Jeden z posledních případů proběhl ve větším měřítku za druhé světové války v Německu a Rusku. Hlad přiměl obyvatele konzumovat ozimé klíční rostlinky, případně obilí, po dlouhou dobu nesklizené a kontaminované fusariem. Úmrtnost byla vysoká, až 60 % postižených.

Onemocnění se rozvíjí zánětem ústní dutiny a gastrointestinální sliznice (žaludek, střeva). Projevuje se úpornými bolestmi v krku a celkovým snížením počtu bílých krvinek. S tím je spojena náchylnost k dalším infekcím. V těžkých případech se objevuje krvácení do dutiny ústní, břišní a střev. Tedy opět příznaky tehdy přičítané na vrub čarodějnictví.