ZPŮSOBY MUČENÍ

 

Nejpoužívanější technikou byla garrucha – vyslýchanému byly svázány ruce v zápěstích za záda, zápěstí zavěsili katové na provaz a jím pak táhli tělo přes kladku vzhůru. Celá váha těla tak spočívala na pažích za tělem. Aby týraný ještě více trpěl, zavěsil mu kolikrát kat na nohy závaží, aby bolest znásobil. Velice bolestivě musely působit i trhavé pohyby provazem, prudké spouštění a vytahování. Garrucha byla inkvizitory velice oblíbená, protože se dala provádět kdykoli a kdekoli.


Další technikou byla tortura de cordeles. Mučeného svázali na žebřík a kolem jeho končetin ovinuli řemínky či šňůry, které se během mučení dotahovaly. Inkvizitor pak přesně sledoval, kolik otáček mučený vydržel a co při které otáčce řekl.

 

Dál byly na řadě mnohem bolestivější palečnice. Ty tvořila zpravidla dvě, případně tři plochá a mírně prohnutá železa asi 20 centimentrů dlouhá, centimetr silná a zhruba tři široká. Do nich se vkládaly palce rukou vyslýchaného. Směrem dovnitř měla železa výstupky či rýhování. Kat utahoval palečnice bočními šrouby, až palce vyslýchaného prakticky rozmačkal.


Jako třetí stupeň mučení uznával hrdelní řád Josefa I. drcení nohou v tzv. španělské botě. To byl vskutku dábelský vynález. Byla to dvě asi třiceticentimetrová železa zaoblená do tvaru lýtek, zhruba deset centimetrů široká, opatřená uvnitř ostrými hřeby. Jeden plát se přiložil zepředu na holeň a druhý zezadu na lýtko. Spojovaly je masívní šrouby, které kat při mučení začal speciálním klíčem či klikou utahovat. Pro zostření výslechu pak mohl poklepávat železem na utažené pláty, což mučenému s krvácejícími ranami a polámanými kostmi způsobilo další nepopsatelné bolesti.


Natahování mučeného na žebřík byla také oblíbená metoda mučení. Natahování těla pomocí provazu a ručních pák se opakovalo a stupňovalo, až se tělo napínalo k prasknutí. Ruce vytažené nad hlavou se vykloubily v ramenou a bolesti byly nesnesitelné. A právě v tuto chvíli přiskočil inkvizitor a vyslýchal nebožáka.

 

Nejsložitější technikou byla tortura del aqua – mučení vodou. Obviněného přivázali na žebřík či lavici tak, aby hlava ležela níž než tělo. Do otevřených úst se položilo plátno, na které se kapala voda. Ta vyslýchanému stékala do dutiny ústní, což mu způsobovalo dušení. Občas mu plátno sundali a dožadovali se přiznání. Opět se zjišťovalo, kolik vody obžalovaný snese a jaké reakce má jeho tělo.


Některé země (např. Anglie) používaly tzv. „zkoušku vodou“, která měla podat důkaz o tom, zda-li je oběť vina. Tato procedura byla založena na prastaré pohanské víře v čistotu vodního živlu, který do sebe nepojme nic nečistého a zločinného. Ten, kdo se potopil, byl považován za nevinného, kdo zůstal na povrchu, byl očividně vinen. Nesmím opomenout, že osoby byly svázány do kozelce.

 

Dalšími způsoby vymáhání udání a informací byla kombinace tažení na žebříku a pálení svazkem hořících svíček kruhovým pohybem v podpaží. Plamen popálil mučeného i na zádech a hrudníku. Tento krutý způsob užívali inkvizitoři tři dny až třikrát denně na jednom boku a když nepomohlo ani to, pálil se mučenému druhý bok. Tato technika zaznamenala dost obětí již při mučení.


Po dosažení výpovědí a přiznání dotyčného zaslal inkviziční soud svůj rozsudek apelačnímu soudu. Rozsudky bývaly většinou nekompromisní – trest smrti. Většinou se obžalovaní upalovali a pokud zbylo v katovi trochu „lidství“, přivázal obětem na krk pytlíček střelného prachu. Dalšími způsoby „milosti“ bylo stětí mečem před upálením. Trest však mohl být před popravou zostřen a to tak, že se obviněnému mrzačilo tělo např. vplétáním do kola, trháním masa z těla žhavými kleštěmi či useknutím ruky, nohy, prstů a uší. Dalším způsobem popravy bylo čtvrcení, narážení na kůl, pohřbívání zaživa či utopení.


Popravy byly veřejné, probíhaly ve dne a měly svůj řád. Obecenstvo bylo vždy početné a většinou nemělo s odsouzeným slitování. Popel upálených čarodějnic se rozptýlil do vzduchu nebo se vsypal do řeky.